Ležím si tak ráno v posteli a přemýšlím. V posledních měsících se na mě valí spousta příspěvků řady stránek a osobností, které jsem si jako správný hledající vybrala sledovat, aby mi zaručeně neuniklo ani písmenko o tom, co potřebuji vědět, abych žila správně. :-) Kdybych patřila k těm, kteří si prostě a jednoduše vyberou ten svůj směr a následují jeho doporučení, bylo by mi hej. Ale protože jsem taková duchovní Hermiona, bylo mi ouvej. Nevěděla jsem, které z těch zaručených pravd o tom, jak svět funguje věřit a kterou cestou jít.
Ještě před týdnem bych řekla, že letošní rok byl jedním z nejhorších, které jsem kdy prožila. Na začátku jsem si naplánovala, že se otevřu potěšení a přitáhnu si do života to, co mi chybí. Nebudu vás zatěžovat líčením svých letošních vzletů a pádů. Nicméně je fakt, že na vzlety postupně ubývala energie. A mé "zaručeně správné ukazatele směru" hlásaly, že sklízím důsledky svých chyb a prohřešků a samozřejmě prohlubovaly můj pocit, že jsem úplně k ničemu, když místo potěšení prožívám tohle.
Až dnes ráno jsem pochopila. Zapadly všechny kamínky do skládačky letošního roku. Vesmír zafungoval samozřejmě dokonale. On narozdíl ode mě věděl, že aby mohlo přijít potěšení, je třeba napřed být ochotný cítit bolest a nechat odejít nánosy všeho, co jsme si v těle někam uklidili, protože jsme to v tu chvíli cítit nechtěli. Pochopila jsem, že vše je v pořádku a jde to přesně podle plánu. A taky že potěšení samo nepřijde, že si ho aspoň částečně musím do života vnést sama a ne čekat doma na křesle a vizualizovat si sebe samu jako extatickou bytost. :-)
Dnešní ráno přineslo ještě jedno zásadní pochopení. Říká se, že za veškerými strachy, které máme, je strach ze smrti. Jak tak pozoruji sebe, nemyslím si to. Podstatně více naše životy ovlivňuje strach z prázdnoty. Pro někoho to může být totožné, protože věří tomu, že po smrti následuje jedno velké prázdno. Já tam mám plno, až tak plno, že to může být místy lákavější, než realita, ale to je na jiný článek. S prázdnotou jsme konfrontováni prakticky neustále. A aby byla méně děsivá, zaplňujeme ji. Na tohle jsou skvělou náplastí náboženství, ale i guruové, různé stravovací a duchovní směry. Máme odpovědi na své niterné otázky a naše Ego je spokojené.
Dlouhou dobu si říkám, že jsem prostě divná. S ničím nejsem spokojená. Potkám něco, někoho, kdo mi pomůže cítit se lépe, mít pocit, že konečně chápu a vím. Někoho, kdo ví lépe než já, v čem je jádro mých problémů a pomůže mi je vyřešit. Jenže ten úžasný pocit, že teď je vše v pořádku, prostě nevydrží. A přijde další, který řekne, že je to proto, že ty návody neumím aplikovat. Já mu to sežeru i s navijákem. A můj pocit vlastní neschopnosti se prohlubuje. Všichni channelují - vy nechannelujete? My tady všichni channelujeme. :-)
Děkuji své krásné moudré duši a svému úžasnému tělu za všechny kopance, kterými se mě letos snažili dovést k pochopení. Ne. Nejsem divná. Prostě jsem stejně jako mnoho dalších uvěřila, že existuje někdo jiný, kdo je odborníkem na Šárku, na její svět, její tělo, její duši, než Šárka sama. A zbavovala se tak vlastní síly, vlastní moci. Uvěřila jsem, že ačkoliv v reálném životě dokážu aplikovat mnoho věcí, které jsem viděla z rychlíku a někdy ani to ne, tady selhávám a neaplikuji nic z toho, co ti, kteří jsou spokojení.
Nečtu v energetickém poli, v jakýchkoliv listech, svitcích, ani v Akáše. A po mnoha letech intenzivních lekcí ve škole Život jsem došla k závěru, že život je jako multikino. Tak jako v multikině si kupujeme lístek a usedáme do jednoho sálu, kde se promítá realita. Že jste si žádný lístek nekoupili? Ale koupili. To čemu věříme, naše vnitřní přesvědčení, to je náš lístek. Naše realita stále a dokola potvrzuje, to, čemu věříme. Ovládají náš svět Ilumináti? Ale jasně, jen houšť. Bez Mistra se nehneme z místa? Jak je libo. Dobrá zpráva je, že stejně jako v kině, můžeme ten film celkem jednoduše změnit.
Aktuálně houstne množství vhledů a předpovědí na rok 2017. Všichni bychom rádi věděli, že bude lepší, zářivější, zatím je tam jedno velké prázdno. Já si poslední dny pečlivě ladím lístek do svého promítacího sálu na příští rok. Pohledem do svého rádoby deníku zjišťuji, že se chystám opravdu realizovat něco, co jsem si naordinovala 3 roky dozadu a pak se někde nechala přesvědčit, že to není má cesta, že si to nemůžu dovolit. V mém promítacím sále si budete muset sami zaplnit svou prázdnotu. A nebo ji tak nechat. Nechystám žádné zaručené předpovědi. A na rovinu říkám, že jak svět opravdu funguje budu vědět až ve chvíli, kdy vám to nebudu moci napsat. Nedokážu probudit vaše spící schopnosti a budu vám dokola říkat, že všechny odpovědi máte v sobě, jste jediní odborníci na sebe. Můžu vás u toho ale držet za ruku a vy budete vědět, že vám rozumím, protože tohle vše mám za sebou. A taky vám budu říkat, že jakákoliv oklika a slepá ulice jsou zkušenost k nezaplacení a bez nich by to nebylo ono. Ve svém promítacím sále sedím s vědomím, že není lepší, než ten, kde jede ta o světě plném konspirací, nebo ten, kde jede Matrix. Proč se na někoho zlobit jen proto, že šel do kina na jiný film? :-)
Dnes ráno jsem našla vše, co jsem hledala. Zmrzlý zapomenutý toastový celozrnný chleba, pero, kterým píšu do svého rádoby deníku a taky pár odpovědí. Krásný rok 2017 nám všem. S těmi, kdo se rozhodnou přisednout, se těším na viděnou v kině a budu ráda, když mi napíšete, co se promítá v tom vašem. Já občas taky dám vědět. A pokud mi kromě toho, co jsem si na příští rok naplánovala sama, Vesmír pustí taky ten o panu Darcym, nebudu se vztekat, slibuju. :-)
pátek 30. prosince 2016
sobota 12. listopadu 2016
O autoritě
Spisovatelsky jsem se chvíli realizovala jinde a v mé hlavě zrála témata, o kterých bych chtěla psát. Postupně je zpracuji a tohle chtělo na svět první.
Autorita. Co to vlastně znamená? Wikipedie říká, že autorita označuje jednak osobu, jejíž názory, postoje či rozhodnutí ostatní členové skupiny obvykle přijímají a řídí se jimi a pak jejich vztah k tomu, od něhož taková rozhodnutí, rady a postoje očekávají. Autorit ve svém životě potkáváme mnoho a jejich role v našem vývoji je nezpochybnitelná. Bez rodičů bychom nepřežili a protože jejich kapacita je omezená, potřebujeme mít na své cestě další učitele.
Jako vše na tomto světě i autorita má svůj rub a líc. Od autority je jen krůček k moci, vyžadování poslušnosti a případným trestům, pokud autoritu neposlechnete. Čím má člověk menší autoritu, tím více potřebuje moci. A skupinová dynamika pomáhá autoritě její vliv posilovat. Ti, kdo se nechávají vést obhajují svou autoritu a působí nátlak na ty, kteří se jí podřídit nechtějí.
Ta správná autorita, ten správný učitel, dokáže odhadnout okamžik, kdy již zvládneme kráčet dál sami a pustí nás. Ta správná autorita nabízí svůj pohled a řešení a zároveň má dostatek argumentů, proč je to správné řešení, dokáže svůj postoj vysvětlit. Ta správná autorita na nás neprojektuje své nejistoty a očekávání ohledně toho, jací bychom měli být. Ta správná autorita nás nechá namlít si pusu, když si o to říkáme a ví, že je to součást učení, nikoliv důkaz naší neschopnosti. Ta správná autorita ví, že kdykoliv může přijít okamžik, kdy ji přerosteme a nesnaží se nás jen proto, aby nad námi neztratila vliv, uměle držet pod sebou.
Realita je taková, že podobných autorit je málo. Všichni máme zkušenosti, které jsou zapsané hluboko v nás a které souvisí se zklamáním a pocity selhání související s tím, že ten, ke komu vzhlížíme, s námi není spokojen. A správně tušíme, že s podobnou výbavou se nám nejde právě lehce. A pokud toto nahlédneme a chceme to změnit, většinou vyhledáme pomoc někoho, kdo to sám dokázal, má s tím zkušenosti. A je to samozřejmě v pořádku. Má to však jedno velké ALE.
Nabídka terapií, seminářů, kurzů osobního rozvoje je široká, možná spíše nepřehledná. A přichází otázka, jak správně vybrat. Pravda je, že když máme záměr, do cesty nám přichází přesně to, co právě potřebujeme. Je dobře poslouchat své pocity, své vnitřní vedení. A dívat se, pokud je to možné, na ty, kteří s danou metodou a člověkem pracují delší čas. Sledovat, jestli jsou tam, kde byste chtěli být Vy. Jak se chovají. Jestli mají svůj názor, nebo jen papouškují to, co říká jejich idol. A nakolik ona autorita dává prostor Vám, Vaší individualitě a postojům.
Za své seminářové období jsem udělala mnoho zkušeností. Zhruba by se daly rozdělit do dvou skupin. Když jsem opravdu tápala a nevěděla, přišel někdo, kdo mě nasměroval a pomohl mi pochopit, o co teď v mém životě jde, dal mi nástroj, který jsem mohla používat sama. A nechal jít svou cestou, připravený pomoci, když vyšlu signál. Možná ještě častěji však přicházela zkušenost, která jako kdyby říkala, že jsem právě dala své peníze za to, abych zjistila, že to, pro co jsem si šla, už mám, podlehla jsem však tlaku své mysli, která říkala, že tak jednoduché to nebude a je potřeba absolvovat něco, co bude posvěcené autoritou. :-)
A to je to velké ALE. Ve snaze pomoci si, často děláme to, že pouze vyměníme jednu autoritu za jinou a necháme se dál vést za ruku. Proč? Jak často říkám - člověk je tvor líný. A napodobit někoho, přijmout jeho názor je mnohem pohodlnější, než dělat vlastní rozhodnutí a sbírat zkušenosti potřebné pro to, abychom dokázali jednat sami za sebe, stát za sebou, svými hodnotami a dokázat si je obhájit.
Letos mě Vesmír donutil projít zkušeností, u které jsem věděla, že není nikdo venku, kdo by mi pomohl jí projít. A tak jsem na vlastní kůži zjistila, že vše, co potřebujeme vědět, máme uvnitř. Máme také všechny potřebné nástroje, abychom zvládli to, co potřebujeme zvládnout. Samozřejmě to není vždy procházka růžovým sadem a je to logické, protože když chceme naplnit nádobu čistou a svěží vodou, potřebujeme ji napřed vyčistit a nechat odtéct kal. Když to dovolíme, naše duše, tělo, srdce i ona zprofanovaná mysl, nám pomohou tímto procesem zdárně projít.
Bůh nás stvořil dokonalé. Všichni máme v sobě kousek Božství. Ať věříte čemukoliv, ať tomu, co nás přesahuje, říkáte Bůh, Vesmír, Světlo, či jinak, toto je ta nejvyšší autorita. A spojit se s ní můžeme kdykoliv - v tichu a klidu svého nitra. Až narazíte na někoho, kdo Vás bude přesvědčovat o něčem jiném, pošlete ho k šípku. Úkolem jakéhokoliv učitele totiž není poutat Vás ke komukoliv jinému, než k sobě samému. Jedině z této pozice pak dokážeme tvořit ráj na Zemi a mít okolo sebe lidi, se kterými je každý den svátkem. :-)
Autorita. Co to vlastně znamená? Wikipedie říká, že autorita označuje jednak osobu, jejíž názory, postoje či rozhodnutí ostatní členové skupiny obvykle přijímají a řídí se jimi a pak jejich vztah k tomu, od něhož taková rozhodnutí, rady a postoje očekávají. Autorit ve svém životě potkáváme mnoho a jejich role v našem vývoji je nezpochybnitelná. Bez rodičů bychom nepřežili a protože jejich kapacita je omezená, potřebujeme mít na své cestě další učitele.
Jako vše na tomto světě i autorita má svůj rub a líc. Od autority je jen krůček k moci, vyžadování poslušnosti a případným trestům, pokud autoritu neposlechnete. Čím má člověk menší autoritu, tím více potřebuje moci. A skupinová dynamika pomáhá autoritě její vliv posilovat. Ti, kdo se nechávají vést obhajují svou autoritu a působí nátlak na ty, kteří se jí podřídit nechtějí.
Ta správná autorita, ten správný učitel, dokáže odhadnout okamžik, kdy již zvládneme kráčet dál sami a pustí nás. Ta správná autorita nabízí svůj pohled a řešení a zároveň má dostatek argumentů, proč je to správné řešení, dokáže svůj postoj vysvětlit. Ta správná autorita na nás neprojektuje své nejistoty a očekávání ohledně toho, jací bychom měli být. Ta správná autorita nás nechá namlít si pusu, když si o to říkáme a ví, že je to součást učení, nikoliv důkaz naší neschopnosti. Ta správná autorita ví, že kdykoliv může přijít okamžik, kdy ji přerosteme a nesnaží se nás jen proto, aby nad námi neztratila vliv, uměle držet pod sebou.
Realita je taková, že podobných autorit je málo. Všichni máme zkušenosti, které jsou zapsané hluboko v nás a které souvisí se zklamáním a pocity selhání související s tím, že ten, ke komu vzhlížíme, s námi není spokojen. A správně tušíme, že s podobnou výbavou se nám nejde právě lehce. A pokud toto nahlédneme a chceme to změnit, většinou vyhledáme pomoc někoho, kdo to sám dokázal, má s tím zkušenosti. A je to samozřejmě v pořádku. Má to však jedno velké ALE.
Nabídka terapií, seminářů, kurzů osobního rozvoje je široká, možná spíše nepřehledná. A přichází otázka, jak správně vybrat. Pravda je, že když máme záměr, do cesty nám přichází přesně to, co právě potřebujeme. Je dobře poslouchat své pocity, své vnitřní vedení. A dívat se, pokud je to možné, na ty, kteří s danou metodou a člověkem pracují delší čas. Sledovat, jestli jsou tam, kde byste chtěli být Vy. Jak se chovají. Jestli mají svůj názor, nebo jen papouškují to, co říká jejich idol. A nakolik ona autorita dává prostor Vám, Vaší individualitě a postojům.
Za své seminářové období jsem udělala mnoho zkušeností. Zhruba by se daly rozdělit do dvou skupin. Když jsem opravdu tápala a nevěděla, přišel někdo, kdo mě nasměroval a pomohl mi pochopit, o co teď v mém životě jde, dal mi nástroj, který jsem mohla používat sama. A nechal jít svou cestou, připravený pomoci, když vyšlu signál. Možná ještě častěji však přicházela zkušenost, která jako kdyby říkala, že jsem právě dala své peníze za to, abych zjistila, že to, pro co jsem si šla, už mám, podlehla jsem však tlaku své mysli, která říkala, že tak jednoduché to nebude a je potřeba absolvovat něco, co bude posvěcené autoritou. :-)
A to je to velké ALE. Ve snaze pomoci si, často děláme to, že pouze vyměníme jednu autoritu za jinou a necháme se dál vést za ruku. Proč? Jak často říkám - člověk je tvor líný. A napodobit někoho, přijmout jeho názor je mnohem pohodlnější, než dělat vlastní rozhodnutí a sbírat zkušenosti potřebné pro to, abychom dokázali jednat sami za sebe, stát za sebou, svými hodnotami a dokázat si je obhájit.
Letos mě Vesmír donutil projít zkušeností, u které jsem věděla, že není nikdo venku, kdo by mi pomohl jí projít. A tak jsem na vlastní kůži zjistila, že vše, co potřebujeme vědět, máme uvnitř. Máme také všechny potřebné nástroje, abychom zvládli to, co potřebujeme zvládnout. Samozřejmě to není vždy procházka růžovým sadem a je to logické, protože když chceme naplnit nádobu čistou a svěží vodou, potřebujeme ji napřed vyčistit a nechat odtéct kal. Když to dovolíme, naše duše, tělo, srdce i ona zprofanovaná mysl, nám pomohou tímto procesem zdárně projít.
Bůh nás stvořil dokonalé. Všichni máme v sobě kousek Božství. Ať věříte čemukoliv, ať tomu, co nás přesahuje, říkáte Bůh, Vesmír, Světlo, či jinak, toto je ta nejvyšší autorita. A spojit se s ní můžeme kdykoliv - v tichu a klidu svého nitra. Až narazíte na někoho, kdo Vás bude přesvědčovat o něčem jiném, pošlete ho k šípku. Úkolem jakéhokoliv učitele totiž není poutat Vás ke komukoliv jinému, než k sobě samému. Jedině z této pozice pak dokážeme tvořit ráj na Zemi a mít okolo sebe lidi, se kterými je každý den svátkem. :-)
neděle 23. října 2016
Těm, kteří jsou single
Když tak přijde inspirace v neděli v šest ráno, nedá se dělat nic jiného, než sednout a psát. Už delší dobu mám v hlavě článek o osobním rozvoji a jeho úskalích, ale na svět chce něco úplně jiného. A já se nehádám, nejspíš je to potřeba a je nemálo těch, kteří to potřebují číst.
Tomu, kdo absolvoval nějaký seberozvojový seminář, nemohlo uniknout, že značnou část publika tvoří specifická skupina lidí. Jsou to ti, kteří jsou single, nemají stálého partnera. Buď se nehodlají spokojit s nabídkou, protože čekají něco víc, než jim dosud bylo nabídnuto a nebo ukončili dlouhodobý vztah, protože se v něm prostě cítili nešťastní. Často se jedná o ženy, které si po vzoru svých matek a babiček našly muže, se kterým budou mít děti, který se o ně postará a se kterým budou žít to, co žily generace před nimi. Vztahy, které přináší stabilitu a jsou více obchodním partnerstvím, ze kterého ani jeden společník nechce z mnoha důvodů vystoupit, neboť tam jsou společné projekty, peníze atd. Ani jeden společník není šťastný, celý život se jim smrskl na péči o společné projekty, stereotypní režim - práce, škola, nákup, televize, večeře, občas nějaká kultura, výlet, ale nebýt společných projektů, není vlastně o čem mluvit. Zevnitř sice sem tam slyší tichý hlas, který se ptá, jestli tohle je jako vše, co život může nabídnout, kam se poděly jejich sny, touhy, co jim vlastně dělá opravdu radost, ale postupem času tento hlas slábne a slábne a místo něj přichází jakási rezignace, pak důchod a smrt.
A najednou se pomalu začali objevovat lidé, kteří nechtěli ten slabý vnitřní hlásek ignorovat a začali hledat odpovědi. A postupně došli k tomu, že žít to, co žili jejich rodiče a prarodiče, kteří spolu sice vydrželi desítky let, ale cena, kterou za to zaplatili nebyla malá, že tohle žít prostě nechtějí a nemohou. A tak začaly hromadně umírat tyto typy vztahů a svět začal být plný single lidí. A jak to bylo dál?
Tihle lidé samozřejmě touží po vztahu a blízkosti, stejně jako kdokoliv jiný. Jsme naprogramováni tak, abychom tvořili vztahy, v dávných dobách být osamocený, znamenalo zemřít. Potřebujeme doteky, blízkost. A také je tu tlak společnosti, která říká, že normální je být v páru. A také říká, že normální je chtít děti. A být heterosexuál. A ten, kdo to má jinak, se naprosto automaticky dostává pod tlak. A často dojde k tomu, že je s ním něco špatně. A tady začíná ten začarovaný kruh. Nabídka různých typů seminářů a terapií je široká, všichni slibuji, že Vám dokáží pomoci. A tak nastoupíte do tohoto vlaku, sotva do něj nasednete, dostanete některou z nálepek typu: "Má problémy s muži/ženami", "Není schopen/schopna udržet dlouhodobý vztah", "Má málo ženské/mužské energie" atd. a pak už se to s Vámi veze. Řešíte, řešíte a kýžený výsledek (partner :-) ) v nedohlednu. A vy se cítíte stále více méněcenní, nemožní, nejistí.. A tak řešíte a výsledek se nedostavuje a terapeuti a další nad Vámi pokyvují hlavou a říkají, že ano, že evidentně máte problém. A abyste ho neměli, je třeba ještě toto zpracovat a toto vyřešit. A tak dojdete k dalšímu přesvědčení, totiž že teprve až si to odpracujete, můžete být šťastní.
Podívejme se na to, co se děje z energetického hlediska. Hluboko do Vašeho těla, mysli, podvědomí se zapisuje program "Mám problém s...." a "To, co chci, dostanu, až budu lepší, vyspělejší, budu mít vše vyřešené". A protože jeden ze základních vesmírných zákonů - zákon rezonance, neboli přitažlivosti říká, že podobné přitahuje podobné a to, čemu dáváme pozornost roste, umíte si představit, co roste a co posilujete. Vše, co přichází do Vaší reality potvrzuje Vaše mínění. Máte problém s muži? Dobře, řekne si Vesmír a dle Vašeho rozkazu Vám buď posílá muže, se kterými nevytvoříte vztah, ani kdybyste se rozkrájela, nebo Vám posílá terapeuty, kteří Vám to potvrzují a Vy jim za to platíte. Musíte na sobě ještě hodně pracovat? Jak je libo... Množství toho, co potřebujete vyřešit bude narůstat geometrickou řadou. Poznáváte se? :-)
Jak z toho ven? Zastavit se. Nádech a výdech. Nejprve je třeba říci, že život je cesta a plyne v cyklech. Růst střídá stagnace. Podobně jako v přírodě. Dovedete si představit jabloň, která v říjnu dojde k tomu, že protože na ní nejsou jablka, má problém a začne běhat po seminářích? Je to směšná představa? Ale přesně to děláme. Je pochopitelné, že ve chvíli, kdy začne umírat jakýsi fenomén - vztahy ze zvyku například, že je najednou dost lidí, kteří jsou sami. Pokud si v tu chvíli najdou někoho nového, podobného, jaká je pravděpodobnost, že mohou žít jinak? Vlastně malá. Proto je období samoty, ve kterém nejprve potřebujeme pochopit kdo jsme, co potřebujeme, upevnit si vlastní hranice, starat se o sebe a mít se rádi, naprosto nezbytné k tomu, abychom mohli začít žít vztahy jinak. A je stejně tak jasné, že pokud se rozpadlo velké množství vztahů, je zapotřebí, dát prostor pro to, aby ti, kdo opustili i ti opuštění mohli reagovat a připravit se na jinou realitu. A to se nestane přes noc.
Všem těm, kteří jsou sami a poznávají se v tom, co právě čtou, bych chtěla říci - jste v pořádku. Jaro zase přijde. Soustřeďte se na to, co je dobře, co funguje. Na to,v čem jste skvělí, co Vás těší. Protože to je jediná cesta ven. Sundejte si své nálepky a jděte ven. Třeba tam pod nějakým stromem čeká někdo, kdo už taky pochopil, že nemá smysl panikařit nad tím, že nejste schopni popohnat něco, co prostě jen potřebuje čas a prostor a je to důležitá součást Vaší cesty. :-)
P.S. Dosaďte si za slovo partner cokoliv, s čím máte "problém" Vy. Peníze, práce snů, zdraví, štěstí... Je to úplně jedno. Posilujete to, čemu věnujete pozornost.
P.S. 2 Potřebu podívat se na některá opravdu bolavá místa samozřejmě nezlehčuji. Řada terapií a seminářů mě posunula. Ale vždy je dobře koukat na to, jakým způsobem terapeut pracuje. Pokud Vám chce dát nálepku, vezměte nohy na ramena. Spousta AHA momentů je záležitostí vývoje a dojdete k nim svým tempem. Snahou by tedy mělo být spíše se ptát, jestli jdete po Vaší cestě tak nejlépe, jak je možné a pomoc hledat, když jste OPRAVDU zaseklí, ne když máte vegetativní klid a čas přípravy na nový životní cyklus. :-)
Tomu, kdo absolvoval nějaký seberozvojový seminář, nemohlo uniknout, že značnou část publika tvoří specifická skupina lidí. Jsou to ti, kteří jsou single, nemají stálého partnera. Buď se nehodlají spokojit s nabídkou, protože čekají něco víc, než jim dosud bylo nabídnuto a nebo ukončili dlouhodobý vztah, protože se v něm prostě cítili nešťastní. Často se jedná o ženy, které si po vzoru svých matek a babiček našly muže, se kterým budou mít děti, který se o ně postará a se kterým budou žít to, co žily generace před nimi. Vztahy, které přináší stabilitu a jsou více obchodním partnerstvím, ze kterého ani jeden společník nechce z mnoha důvodů vystoupit, neboť tam jsou společné projekty, peníze atd. Ani jeden společník není šťastný, celý život se jim smrskl na péči o společné projekty, stereotypní režim - práce, škola, nákup, televize, večeře, občas nějaká kultura, výlet, ale nebýt společných projektů, není vlastně o čem mluvit. Zevnitř sice sem tam slyší tichý hlas, který se ptá, jestli tohle je jako vše, co život může nabídnout, kam se poděly jejich sny, touhy, co jim vlastně dělá opravdu radost, ale postupem času tento hlas slábne a slábne a místo něj přichází jakási rezignace, pak důchod a smrt.
A najednou se pomalu začali objevovat lidé, kteří nechtěli ten slabý vnitřní hlásek ignorovat a začali hledat odpovědi. A postupně došli k tomu, že žít to, co žili jejich rodiče a prarodiče, kteří spolu sice vydrželi desítky let, ale cena, kterou za to zaplatili nebyla malá, že tohle žít prostě nechtějí a nemohou. A tak začaly hromadně umírat tyto typy vztahů a svět začal být plný single lidí. A jak to bylo dál?
Tihle lidé samozřejmě touží po vztahu a blízkosti, stejně jako kdokoliv jiný. Jsme naprogramováni tak, abychom tvořili vztahy, v dávných dobách být osamocený, znamenalo zemřít. Potřebujeme doteky, blízkost. A také je tu tlak společnosti, která říká, že normální je být v páru. A také říká, že normální je chtít děti. A být heterosexuál. A ten, kdo to má jinak, se naprosto automaticky dostává pod tlak. A často dojde k tomu, že je s ním něco špatně. A tady začíná ten začarovaný kruh. Nabídka různých typů seminářů a terapií je široká, všichni slibuji, že Vám dokáží pomoci. A tak nastoupíte do tohoto vlaku, sotva do něj nasednete, dostanete některou z nálepek typu: "Má problémy s muži/ženami", "Není schopen/schopna udržet dlouhodobý vztah", "Má málo ženské/mužské energie" atd. a pak už se to s Vámi veze. Řešíte, řešíte a kýžený výsledek (partner :-) ) v nedohlednu. A vy se cítíte stále více méněcenní, nemožní, nejistí.. A tak řešíte a výsledek se nedostavuje a terapeuti a další nad Vámi pokyvují hlavou a říkají, že ano, že evidentně máte problém. A abyste ho neměli, je třeba ještě toto zpracovat a toto vyřešit. A tak dojdete k dalšímu přesvědčení, totiž že teprve až si to odpracujete, můžete být šťastní.
Podívejme se na to, co se děje z energetického hlediska. Hluboko do Vašeho těla, mysli, podvědomí se zapisuje program "Mám problém s...." a "To, co chci, dostanu, až budu lepší, vyspělejší, budu mít vše vyřešené". A protože jeden ze základních vesmírných zákonů - zákon rezonance, neboli přitažlivosti říká, že podobné přitahuje podobné a to, čemu dáváme pozornost roste, umíte si představit, co roste a co posilujete. Vše, co přichází do Vaší reality potvrzuje Vaše mínění. Máte problém s muži? Dobře, řekne si Vesmír a dle Vašeho rozkazu Vám buď posílá muže, se kterými nevytvoříte vztah, ani kdybyste se rozkrájela, nebo Vám posílá terapeuty, kteří Vám to potvrzují a Vy jim za to platíte. Musíte na sobě ještě hodně pracovat? Jak je libo... Množství toho, co potřebujete vyřešit bude narůstat geometrickou řadou. Poznáváte se? :-)
Jak z toho ven? Zastavit se. Nádech a výdech. Nejprve je třeba říci, že život je cesta a plyne v cyklech. Růst střídá stagnace. Podobně jako v přírodě. Dovedete si představit jabloň, která v říjnu dojde k tomu, že protože na ní nejsou jablka, má problém a začne běhat po seminářích? Je to směšná představa? Ale přesně to děláme. Je pochopitelné, že ve chvíli, kdy začne umírat jakýsi fenomén - vztahy ze zvyku například, že je najednou dost lidí, kteří jsou sami. Pokud si v tu chvíli najdou někoho nového, podobného, jaká je pravděpodobnost, že mohou žít jinak? Vlastně malá. Proto je období samoty, ve kterém nejprve potřebujeme pochopit kdo jsme, co potřebujeme, upevnit si vlastní hranice, starat se o sebe a mít se rádi, naprosto nezbytné k tomu, abychom mohli začít žít vztahy jinak. A je stejně tak jasné, že pokud se rozpadlo velké množství vztahů, je zapotřebí, dát prostor pro to, aby ti, kdo opustili i ti opuštění mohli reagovat a připravit se na jinou realitu. A to se nestane přes noc.
Všem těm, kteří jsou sami a poznávají se v tom, co právě čtou, bych chtěla říci - jste v pořádku. Jaro zase přijde. Soustřeďte se na to, co je dobře, co funguje. Na to,v čem jste skvělí, co Vás těší. Protože to je jediná cesta ven. Sundejte si své nálepky a jděte ven. Třeba tam pod nějakým stromem čeká někdo, kdo už taky pochopil, že nemá smysl panikařit nad tím, že nejste schopni popohnat něco, co prostě jen potřebuje čas a prostor a je to důležitá součást Vaší cesty. :-)
P.S. Dosaďte si za slovo partner cokoliv, s čím máte "problém" Vy. Peníze, práce snů, zdraví, štěstí... Je to úplně jedno. Posilujete to, čemu věnujete pozornost.
P.S. 2 Potřebu podívat se na některá opravdu bolavá místa samozřejmě nezlehčuji. Řada terapií a seminářů mě posunula. Ale vždy je dobře koukat na to, jakým způsobem terapeut pracuje. Pokud Vám chce dát nálepku, vezměte nohy na ramena. Spousta AHA momentů je záležitostí vývoje a dojdete k nim svým tempem. Snahou by tedy mělo být spíše se ptát, jestli jdete po Vaší cestě tak nejlépe, jak je možné a pomoc hledat, když jste OPRAVDU zaseklí, ne když máte vegetativní klid a čas přípravy na nový životní cyklus. :-)
pátek 21. října 2016
Je čas...
Před devíti lety začala má cesta intenzivní proměny. Jak známo, devítka je číslem završení, devátý rok je poslední rok jednoho cyklu, neměla by mě tedy překvapit jeho intenzita. Na rovinu se ale přiznám, že překvapila, až zaskočila.
Vždy jsem ochotně pracovala na svých tématech, stále dokola přeskládávala svůj život tak, abych se cítila dobře. Události tohoto roku mě na nějaký čas doslova paralyzovaly a prošla jsem si tím, čemu se říká temná noc duše. Pochopila jsem, jak vypadá duševní bolest a utrpení a nechápala jsem, co jsem udělala za chybu, že se můj život, navzdory veškeré předchozí snaze změnil v noční můru. Navenek bylo vše v pořádku, ale uvnitř jsem měla pocit, že brzy se buď zblázním, nebo umřu. A pak konečně budu mít klid.
Před měsícem přišla chvíle, kdy jsem si říkala, že víc už nevydržím. A pak se to stalo. Střih, zlom a najednou bylo vše jinak. V jediné vteřině jsem pochopila celý svůj příběh. Viděla jsem souvislosti, které nikdy předtím. Od té doby žiju neuvěřitelné dobrodružství. Vše se mi před očima skládá a propojuje a já se nemohu neptat, co s tím vším mám dělat. A kdo se ptá, odpověď vždy dostane.
Za uplynulých devět let jsem toho v rámci práce na sobě vyzkoušela opravdu hodně, řadu metod se sama naučila a aplikovala. Oblast osobního rozvoje mám prozkoumanou opravdu podrobně a na vlastní kůži. Vím, co funguje a co nefunguje. V předchozím devítiletí jsem podobným způsobem prozkoumávala ezoterické směry. A vstřebávala kvanta informací, které to všechno dokreslují, vysvětlují, rozvíjí. Stále jsem si myslela, že má cesta je jednoznačně o využívání mého terapeutického talentu. Vesmír měl však evidentně jiný záměr.
Poslední roky začínám docházet k přesvědčení, že oblast osobního rozvoje je takovou novodobou církví. Že v řadě případů nejde o to, pomoci lidem dostat se k sobě, ale o další způsob vymývání mozků pod rouškou sebezdokonalování. Je velmi těžké se v téhle džungli orientovat.
Tento týden jsem prošla zkušeností, která mi v jednom konkrétním případě potvrdila to, co už dlouho tuším. K mému velkému překvapení je ale realita ještě mnohem horší, než jsem si myslela. A já jsem stála před volbou, co s tím. Ptala jsem se tam nahoru, co bych měla dělat, protože vím, že bojovat proti tomu nemá smysl, neboť tím posiluji to, co se mi nelíbí a není můj styl pouštět se do zákulisních praktik a her. Odpověď Vesmíru byla jasná. Tvořit protiváhu a dávat energii do toho, co vede z chaosu ven.
Je tedy čas. Je čas přestat být neviditelná, postavit se do síly a s plným vědomím všech souvislostí dělat to, co cítím jako správné. Jedno z poznání, ke kterému jsem došla je to, že všechny nástroje, které potřebujeme k tomu, abychom byli vnitřně svobodní a žili šťastný a naplněný život, máme v sobě, jen neustále hledáme pomoc venku. Rozhodla jsem se proto začít (konečně :-) ) psát a dávat návody, jak k nim najít cestu. Dávat odpovědi na otázky, které jsem sama řešila a inspirovat k dalšímu hledání. Vše, co mám v plánu zveřejnit, budu dávat k dispozici všem a zDARma. A ty, pro které bude má tvorba inspirativní a budou s ní rezonovat, prosím o šíření.
Před pár měsící bych nevěřila, že tohle napíši, ale jsem Vesmíru vděčná za vše, co tento rok proběhlo. Je to jako když se narodí dítě. V tu chvíli je zapomenuta veškerá bolest a je přítomno jen to nové a krásné. A mé největší přání je, aby se stále více lidí probouzelo a dávalo své dary k dispozici pro všechny a především pro naši velkou matku - naši Zemi. Potřebuje nás.
Vždy jsem ochotně pracovala na svých tématech, stále dokola přeskládávala svůj život tak, abych se cítila dobře. Události tohoto roku mě na nějaký čas doslova paralyzovaly a prošla jsem si tím, čemu se říká temná noc duše. Pochopila jsem, jak vypadá duševní bolest a utrpení a nechápala jsem, co jsem udělala za chybu, že se můj život, navzdory veškeré předchozí snaze změnil v noční můru. Navenek bylo vše v pořádku, ale uvnitř jsem měla pocit, že brzy se buď zblázním, nebo umřu. A pak konečně budu mít klid.
Před měsícem přišla chvíle, kdy jsem si říkala, že víc už nevydržím. A pak se to stalo. Střih, zlom a najednou bylo vše jinak. V jediné vteřině jsem pochopila celý svůj příběh. Viděla jsem souvislosti, které nikdy předtím. Od té doby žiju neuvěřitelné dobrodružství. Vše se mi před očima skládá a propojuje a já se nemohu neptat, co s tím vším mám dělat. A kdo se ptá, odpověď vždy dostane.
Za uplynulých devět let jsem toho v rámci práce na sobě vyzkoušela opravdu hodně, řadu metod se sama naučila a aplikovala. Oblast osobního rozvoje mám prozkoumanou opravdu podrobně a na vlastní kůži. Vím, co funguje a co nefunguje. V předchozím devítiletí jsem podobným způsobem prozkoumávala ezoterické směry. A vstřebávala kvanta informací, které to všechno dokreslují, vysvětlují, rozvíjí. Stále jsem si myslela, že má cesta je jednoznačně o využívání mého terapeutického talentu. Vesmír měl však evidentně jiný záměr.
Poslední roky začínám docházet k přesvědčení, že oblast osobního rozvoje je takovou novodobou církví. Že v řadě případů nejde o to, pomoci lidem dostat se k sobě, ale o další způsob vymývání mozků pod rouškou sebezdokonalování. Je velmi těžké se v téhle džungli orientovat.
Tento týden jsem prošla zkušeností, která mi v jednom konkrétním případě potvrdila to, co už dlouho tuším. K mému velkému překvapení je ale realita ještě mnohem horší, než jsem si myslela. A já jsem stála před volbou, co s tím. Ptala jsem se tam nahoru, co bych měla dělat, protože vím, že bojovat proti tomu nemá smysl, neboť tím posiluji to, co se mi nelíbí a není můj styl pouštět se do zákulisních praktik a her. Odpověď Vesmíru byla jasná. Tvořit protiváhu a dávat energii do toho, co vede z chaosu ven.
Je tedy čas. Je čas přestat být neviditelná, postavit se do síly a s plným vědomím všech souvislostí dělat to, co cítím jako správné. Jedno z poznání, ke kterému jsem došla je to, že všechny nástroje, které potřebujeme k tomu, abychom byli vnitřně svobodní a žili šťastný a naplněný život, máme v sobě, jen neustále hledáme pomoc venku. Rozhodla jsem se proto začít (konečně :-) ) psát a dávat návody, jak k nim najít cestu. Dávat odpovědi na otázky, které jsem sama řešila a inspirovat k dalšímu hledání. Vše, co mám v plánu zveřejnit, budu dávat k dispozici všem a zDARma. A ty, pro které bude má tvorba inspirativní a budou s ní rezonovat, prosím o šíření.
Před pár měsící bych nevěřila, že tohle napíši, ale jsem Vesmíru vděčná za vše, co tento rok proběhlo. Je to jako když se narodí dítě. V tu chvíli je zapomenuta veškerá bolest a je přítomno jen to nové a krásné. A mé největší přání je, aby se stále více lidí probouzelo a dávalo své dary k dispozici pro všechny a především pro naši velkou matku - naši Zemi. Potřebuje nás.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)