Spisovatelsky jsem se chvíli realizovala jinde a v mé hlavě zrála témata, o kterých bych chtěla psát. Postupně je zpracuji a tohle chtělo na svět první.
Autorita. Co to vlastně znamená? Wikipedie říká, že autorita označuje jednak osobu, jejíž názory, postoje či rozhodnutí ostatní členové skupiny obvykle přijímají a řídí se jimi a pak jejich vztah k tomu, od něhož taková rozhodnutí, rady a postoje očekávají. Autorit ve svém životě potkáváme mnoho a jejich role v našem vývoji je nezpochybnitelná. Bez rodičů bychom nepřežili a protože jejich kapacita je omezená, potřebujeme mít na své cestě další učitele.
Jako vše na tomto světě i autorita má svůj rub a líc. Od autority je jen krůček k moci, vyžadování poslušnosti a případným trestům, pokud autoritu neposlechnete. Čím má člověk menší autoritu, tím více potřebuje moci. A skupinová dynamika pomáhá autoritě její vliv posilovat. Ti, kdo se nechávají vést obhajují svou autoritu a působí nátlak na ty, kteří se jí podřídit nechtějí.
Ta správná autorita, ten správný učitel, dokáže odhadnout okamžik, kdy již zvládneme kráčet dál sami a pustí nás. Ta správná autorita nabízí svůj pohled a řešení a zároveň má dostatek argumentů, proč je to správné řešení, dokáže svůj postoj vysvětlit. Ta správná autorita na nás neprojektuje své nejistoty a očekávání ohledně toho, jací bychom měli být. Ta správná autorita nás nechá namlít si pusu, když si o to říkáme a ví, že je to součást učení, nikoliv důkaz naší neschopnosti. Ta správná autorita ví, že kdykoliv může přijít okamžik, kdy ji přerosteme a nesnaží se nás jen proto, aby nad námi neztratila vliv, uměle držet pod sebou.
Realita je taková, že podobných autorit je málo. Všichni máme zkušenosti, které jsou zapsané hluboko v nás a které souvisí se zklamáním a pocity selhání související s tím, že ten, ke komu vzhlížíme, s námi není spokojen. A správně tušíme, že s podobnou výbavou se nám nejde právě lehce. A pokud toto nahlédneme a chceme to změnit, většinou vyhledáme pomoc někoho, kdo to sám dokázal, má s tím zkušenosti. A je to samozřejmě v pořádku. Má to však jedno velké ALE.
Nabídka terapií, seminářů, kurzů osobního rozvoje je široká, možná spíše nepřehledná. A přichází otázka, jak správně vybrat. Pravda je, že když máme záměr, do cesty nám přichází přesně to, co právě potřebujeme. Je dobře poslouchat své pocity, své vnitřní vedení. A dívat se, pokud je to možné, na ty, kteří s danou metodou a člověkem pracují delší čas. Sledovat, jestli jsou tam, kde byste chtěli být Vy. Jak se chovají. Jestli mají svůj názor, nebo jen papouškují to, co říká jejich idol. A nakolik ona autorita dává prostor Vám, Vaší individualitě a postojům.
Za své seminářové období jsem udělala mnoho zkušeností. Zhruba by se daly rozdělit do dvou skupin. Když jsem opravdu tápala a nevěděla, přišel někdo, kdo mě nasměroval a pomohl mi pochopit, o co teď v mém životě jde, dal mi nástroj, který jsem mohla používat sama. A nechal jít svou cestou, připravený pomoci, když vyšlu signál. Možná ještě častěji však přicházela zkušenost, která jako kdyby říkala, že jsem právě dala své peníze za to, abych zjistila, že to, pro co jsem si šla, už mám, podlehla jsem však tlaku své mysli, která říkala, že tak jednoduché to nebude a je potřeba absolvovat něco, co bude posvěcené autoritou. :-)
A to je to velké ALE. Ve snaze pomoci si, často děláme to, že pouze vyměníme jednu autoritu za jinou a necháme se dál vést za ruku. Proč? Jak často říkám - člověk je tvor líný. A napodobit někoho, přijmout jeho názor je mnohem pohodlnější, než dělat vlastní rozhodnutí a sbírat zkušenosti potřebné pro to, abychom dokázali jednat sami za sebe, stát za sebou, svými hodnotami a dokázat si je obhájit.
Letos mě Vesmír donutil projít zkušeností, u které jsem věděla, že není nikdo venku, kdo by mi pomohl jí projít. A tak jsem na vlastní kůži zjistila, že vše, co potřebujeme vědět, máme uvnitř. Máme také všechny potřebné nástroje, abychom zvládli to, co potřebujeme zvládnout. Samozřejmě to není vždy procházka růžovým sadem a je to logické, protože když chceme naplnit nádobu čistou a svěží vodou, potřebujeme ji napřed vyčistit a nechat odtéct kal. Když to dovolíme, naše duše, tělo, srdce i ona zprofanovaná mysl, nám pomohou tímto procesem zdárně projít.
Bůh nás stvořil dokonalé. Všichni máme v sobě kousek Božství. Ať věříte čemukoliv, ať tomu, co nás přesahuje, říkáte Bůh, Vesmír, Světlo, či jinak, toto je ta nejvyšší autorita. A spojit se s ní můžeme kdykoliv - v tichu a klidu svého nitra. Až narazíte na někoho, kdo Vás bude přesvědčovat o něčem jiném, pošlete ho k šípku. Úkolem jakéhokoliv učitele totiž není poutat Vás ke komukoliv jinému, než k sobě samému. Jedině z této pozice pak dokážeme tvořit ráj na Zemi a mít okolo sebe lidi, se kterými je každý den svátkem. :-)
